Duše versus Ego

Ego i Duše jsou neoddělitelnou součástí lidstva!

Vyňato z Wikipedie:“Duše (od dýchat, dech) je velmi široký a často neurčitý pojem, který původně znamená princip života, to, čím se živá bytost liší od mrtvé. K tomu později přistupuje i představa duše jako jedinečné osobní identity, důležitá zejména v křesťanství. Starou náboženskou představu, že duše člověka nějak přežívá, vyjádřili řečtí filosofové jako nesmrtelnost, případně představou reinkarnace jako v některých východních náboženstvích. Protože se tyto představy nedají empiricky doložit ani zkoumat, v moderní vědě se pojem duše neužívá a i psychologie, která jako věda o duši vznikla, jej nahrazuje pojmem vědomí nebo mysli, v širším pojetí pojmem psychika. Pokusy o výklad duše jako „energie“ a podobně nestojí tudíž na žádném vědeckém základě. V náboženství, v běžné řeči, v umění a v mnoha metaforách však stále znamená oživující princip, nositele osobní jedinečnosti a odpovědnosti, citu a smyslu.

Mezi svátky jsem se potkala s přítelem. Z mého pohledu je to velmi moudrý, vzdělaný a věkem zkušený i prověřený muž. Setkání bylo náhodné, o to však pro mě obohacující a inspirativní. Prošli jsme se malý kousek, než jsme našli příjemnou kavárnu. Povídali jsme si o životě, o práci, o rodině, když jsme se najednou, ani nevím jak, dostali na téma „Duše“. Vím, že toto téma se hned tak s někým nedá otevřít, ale začal sám a já jen naslouchala. Nadšeně jsem čekala, čím mě obohatí.

„Jako čerstvě narozená miminka jsme ke své duši připoutáni nejpevněji. Postupem času naši duši nevědomě potlačujeme svým vzrůstajícím egem do pozadí naší bytosti. V určitém věku dosáhne naše ego nejvyšší možné míry a pak se drží co nejdéle v popředí. Ego je spjaté s bytostnými zkušenostmi každého jedince. Je to naše povědomí o potřebách a možnostech člověka, který musí přežít. Ego je nabité lidským strachem, úzkostí, schopností se prosadit, ukázat světu „kdo já jsem“, ale i agonií. Ego vycházející ze strachu se projevuje obavami ze smrti, z nemocí, z neúspěchu, z neznáma, z násilí, trpí úzkostnými stavy, nejistotou na jakékoliv úrovni, nevírou v sebe sama, ve své schopnosti… Ego pomáhá přežít. Největší strach ega je strach ze smrti. Myslí si, že pokud se uvolní a ztratí kontrolu, zcela zmizí. Ego má tendenci ke stagnaci v okamžiku změn, které nenávidí, pokud je samo nevymyslelo. Ego chce mít nad vším kontrolu, potřebuje se držet zažitých forem.

Ego dokáže v tzv. „pudu sebezáchovy“ poslat i fyzické příznaky od běžných nemocí až po vážnější (onemocnění zažívacího ústrojí, kožní projevy, rakovina). S egem je potřeba navázat komunikaci, aby pochopilo, že s duší jsou spojenci. Jakmile ego pochopí, že už nemusí dál sloužit, ale může se uvolnit (a nijak nezaniká, neumírá), odchází velice rádo do ústranní. Ego potřebuje zklidnit, doteď se staralo o vše samo, teď může začít svobodně dýchat a radovat se ze života.

Jak je možné, že duše, přestože je nezbytná pro život člověka stejně jako jeho ego, se postupem vývoje dostala do pozadí? Proč se o ní víc neví? Odpověď se zdá být jednodušší než je skutečnost. Ego se ukazuje světu svým viditelný výtvorem (od lepšího obleku, přes super auto, společenskou prestiž…) Duše se nikterak zviditelňovat nepotřebuje. Je si vědoma svého výsostného postavení. K životu ji opravdu stačí „pouhý dech“. Duše se raduje. Neobává se ničeho, ví, že je nesmrtelná. Má oproti egu ohromnou výhodu, které si je vědoma. Trvá stále, ke svému životu nepotřebuje hmotu. Tudíž nepotřebuje ani tělo, ať oblečené, či nahé. Duše ví, že její čas vždy přijde, a proto se nebojí odejít do ústranní, v klidu a míru dovolí egu, aby se „vybouřilo“. 

Duše si je vědoma své nezastupitelné pozice, na rozdíl od ega, které ovládá strach. Duše je samotnou podstatou zdroje existence, zatímco ego je její oddělenou částí, pro kterou se sama duše rozhodla. Duše sama sobě dává šanci poznávat, hrát si, určovat pravidla a na konec to nejdůležitější:

Na rozdíl od ega, Duše je milující, umí odpouštět a je VELKORYSÁ.

Výše uvedený text vystihuje jen to podstatné z našeho rozhovoru. Našla jsem v něm inspiraci pro svůj další růst, a Vám přeji to samé.

Závěrem se s Vámi podělím o jeden citát. Zanechal nám ho zde mladý chlapec, který zemřel v lednu tohoto roku ve věku sedmnácti let. Trpěl nevyléčitelnou nemocí, přesto žil svůj život naplno.

„Nikdy neztrácejte víru v sami sebe. Obklopujte se pouze lidmi, kteří vás mají rádi a kteří si Vaši přítomnost užívají. A hlavně, vždy koukejte do budoucnosti.“                                                                                  Sam Berns

Přeji Vám mít všechny smysly otevřené.

Dovolte projevit se vašemu egu, zachyťte volání své duše, vždyť jsou Vaším celkem. Komunikujte se svojí celou bytostí, zasloužíte si to!

Vaše Sovička