Tak tuto otázku  mi dala moje devítiletá dcera v pátek, cestou ze školy, za vydatného deště. V duchu si říkám, jak je to skvělá příležitost pro komunikaci a že jsem zvědavá na výsledek.

Odpovídám jí otázkou: „A co myslíš Ty? Ve škole už probíráte v prvouce koloběh vody v přírodě… Co jsi se tam dozvěděla?“

Rozvinul se naprosto úžasný dialog mezi dcerou a dvanáctiletým synem a já jen tiše naslouchala.

„No, já mami myslím, že se pít dá. Protože z řeky se vypařuje do vzduchu a z toho do mraků a z těch pak prší a ten déšť spadne na zem a ta voda je tedy čistá. Protože je tady čisto.“

Do toho se vloží dvanáctiletý syn: „Jo, a když se vyčůráš do tý řeky nebo na pole…?“  

„Aha, tak to asi nebude už mami čistá, viď?“ pronese sklesle dcera.

Projíždíme kolem pole, které po vydatném dešti už nestíhalo pobrat všechnu vodu a je cítit hnojivem. Dcera pokračuje: „A smrdí, mami, ta voda smrdí, tak nebude asi dobrá k pití.“

Do toho se opět vloží syn: „Podívej, tamhle je tý vody tolik, to se budou divočáci v tom bahně rochnit…“

A já si říkám, jak je skvělé, že jsem neodpověděla na otázku a nechala je rozvinout tuhle debatu. Oni si odpověděli a měli oba svoji pravdu a já jsem o ni obohacená 🙂

Sovička